Cesta za mistrem

17. března 2015 v 8:54 | Osho
Existuje jeden starý příběh. Jeden člověk byl velmi nadšený sebepoznáváním, seberealizací.
Veškeré jeho úsilí bylo zaměřeno k tomu, aby našel Mistra, který by ho naučil meditaci. Chodil od jednoho Učitele k druhému, ale nic se mu nedařilo. Roky ubíhaly. Byl unavený, utrápený a jednou uslyšel, že chce-li skutečně najít učitele, musí se vydat do Himalájí. Učitel tam žije v nějaké neznámé končitě a je třeba ho vyhledat. Jedno je známo - je tam. Nikdo přesně neví, kde přávě je, protože když se někdo dozví, kde žije, učitel změní místo svého pobytu a odejde ještě dále do hor.
Hledač Pravdy už zestárl, ale sebral veškerou svou odvahu. Dva roky pracoval, aby si vydělal na cestu. Nekonec se na cestu vydal. Je to velmi starý příbeh. Tehdy ještě musel cestovat na velbloudech, koních a nakonec jít pěšky. A už došel do Himalájí. Lidé, které potkával, mu žíkali: "Ano, slyšeli jsme o tom člověku. Je starý, velmi starý. Těžko říci, kolik mu je let, možná tři sta nebo pět set, nikdo to neví. Někde žije, ale kde, to ti nemůžeme říci. Ale JE tam. Budeš-li opravdu hledat, určitě ho najdeš." A náš člověk hledal. Dva roky se toulal po Himalájích unavený, smrtelně ztýraný. Žil pouze z divokých plodů, jedl listí a trávu. Velmi zhubl, ale nehledě na to byl pevně rozhodnut najít Učitele, i kdyby na to měl spotřebovat celý zbytek života. A představte si, jednou spatřil maličkou chýši z trávy. Byl natolik zrápený, že nohy už odmítaly nést tělo. Přilezl k té chýšce a spatřil, že dveře jsou vyvrácené. Pohlédl dovnitř, ale nikdo tam neby. Rozhlédl se. Bylo zřejmé, že zde už dlouhé roky nikdo nebydlí. Umíte si představit, co se stalo s tím člověkem. Padl na zem, zničený na nejvyšší možnou míru a pronesl: "Vzdávám se..." Ležel na slunci, ovíval ho chladivý horský vánek a poprvé v něm pomaloučku začala narůstat blaženost. Nikdy před tím takovou blaženost nezažil. Náhle pocítil, jakoby nic nevážil, všechny myšlenky zmizely a najednou se proměnil bez jakéhokoli zřetelného důvodu, - vždyť jako by pro to vůbec nic neudělal. A tu pocítil, že se nad ním někdo sklonil. Otevřel oči. Před ním stál velmi starý člověk. Stařec se usmál a řekl: "Nu, tak jsi přišel. Chceš se mě na něco zeptat?" A člověk odpověděl: "Ne." Stařec se zasmál, rozchechtal se. Ozvěna se nesla nad údolím. A znovu stařec řekl: "No, tak teď víč, co to je Meditace." A člověk odvětil: "Ano".

Co se stalo? Ze samého jádra bytí se zrodilo to poslední - "Vzdávám se." A v této kapitulaci veškeré úsilí k cíli zaměřené mysli, veškeré snažení utonulo. "Vzdávám se" - v ten okamžik nebyl už jako dříve a sestoupila na něho blaženost. A a stal se tichým. Stal se nikým. Dotkl se nejzažší vrstvy NEBYTÍ. Poznal, co to je meditace.

Meditace je stav mysli, která není cílevědomá (necílevědomý stav mysli).

Ta poslední sútra má obrovský význam. "Zanechte veškeré naděje na výsledek". A tehdy už není třeba někam jít. Bůh k vám přijde Sám. Řekněte hluboko uvnitr: "Vzdávám se," a tišina, pokoj na vás sestoupí, požehnání se na vás vylije.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Posel Boží Posel Boží | E-mail | 24. května 2015 v 13:22 | Reagovat

Vnímejte tyto slova, jelikož přichází ten, kdo se stále jen schovával. Nastal ten čas, kvůli čemu jste tu. Nedívejte se jen na to, aby jste přežili. Zapomínáte na to, kvůli čemu jste tu. Všichni ti, které jsem poslal tu máte velkou moc. Moc, která Vás stále více zaslepuje a Vy zapomínáte, kvůli čemu jste sem přišli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama